Psí život v obci

Psí život v obci


Statisticky je pes tím nejpočetněji chovaným domácím zvířetem v České republice. Počet českých psích chovatelů dokonce figuruje na těch nejvyšších příčkách v celé Evropě. Pořízení nejlepšího přítele člověka ale nemusí představovat pouze radost a zábavu.

Obce po celé republice se denně potýkají s potížemi, které představují neukáznění psi bez dohledu svých pánů, znečištění obce a nepořádek v ulicích. V krajních případech může jít dokonce o nebezpečí ohrožení života a zdraví. Právní úprava chovu psů je ovšem rozložena mezi širokou škálu právních předpisů, které se mohou v mnoha ohledech překrývat i co do oprávnění. Kdo vlastně může zakázat majiteli na volno běžícího retrívra, aby svého psa nevypouštěl? Jakým způsobem tedy přímo obec může psí život na svém území řídit a co už si naopak dovolit nesmí?

Možnosti obce

V první řadě je zapotřebí určit, jak početnou skupinu v dané obci představují pejskaři, jaké prostory jsou v obci vhodné pro návštěvy psích mazlíčků a které naopak vůbec vhodné nejsou. Dále také jaké incidenty v minulých letech obec v souvislosti s chovem psů provázely a jak občané obce psy vnímají. Obec totiž může významně chovatelé psů a psí život omezit. Otázkou zůstává, zda je to skutečně zapotřebí a není vhodnější obecním vlastníkům psů „vodítka“ spíše povolit.

Obec může podmínky vytvářet zejména pomocí vydávání obecně závazných vyhlášek. Upravit v nich mohou následující oblasti.

Pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství

Zákon o ochraně zvířat poskytuje obci možnost omezit pohyb psů na veřejném prostranství. Veřejným prostranstvím se rozumí například ulice, náměstí, chodníky, veřejná zeleň a parky, zkrátka prostory přístupné každému bez omezení. Omezení může každá obec stupňovat. Nejpřísnější představuje úplný zákaz psů na veřejných prostranstvích. Existují ovšem i mírnější varianty, kterými jsou povinnost nasadit psovi vodítko nebo náhubek, oboje současně anebo třeba určené povinné délky vodítka. Nejmírnějším řešením může být stanovení volného pohybu psů, ale jen pokud nad ním má pejskař i bez vodítka absolutní kontrolu. Při tomto řešení může být velice obtížné zjistit, zda tomu tak opravdu je. Na druhou stranu představuje mnohdy celkem logický kompromis mezi přísnějšími a volnějšími variantami.

Omezení jen pro některá veřejná prostranství

Obec může pravidla stanovit pro veškerá veřejná prostranství (za určitých okolností), ale také jen pro prostranství některá. To bývá považováno za rozumnější variantu. V takovém případě musí ve vyhlášce zároveň přesně vyznačit oblasti, kde omezení platí a kde ne. Doporučovanou cestou je zpracování podrobného plánku s označeným číslováním pozemků dle katastru nemovitostí.

Každé z omezení by obec také měla řádně odůvodnit. Vše by mělo vycházet z nějakých konkrétních důvodů (například časté znečištění významných objektů v obci). Omezení pejskařů totiž v mnoha případech skončila až před Ústavním soudem, který většinou rozhodl právě ve prospěch pejskařů. Omezení by měly být přiměřené okolnostem a obec by je neměla formulovat plošně. Zkrátka spíše vymezit pouze pro konkrétní oblasti. Za nevhodné se proto považuje uvádět ve vyhláškách například „na území obce je možno psa vodit pouze na vodítku“ či „na území obce se zakazuje volný pohyb psů“.

Omezení pro veškerá veřejná prostranství

Pokud obec nedoporučované plošné omezení přece jenom využije, musí v obci zároveň vymezit tzv. „prostory pro volné pobíhání psů“ – tedy prostory, kde toto omezení neplatí. Jinak obec riskuje, že stížnosti obyvatel povedou právě až ke zmiňovanému Ústavnímu soudu a omezující vyhláška bude zrušena. Zdůvodnění takového plošného omezení musí být odůvodněno ještě o to naléhavěji a výstižněji. Stanovení takového místa musí zároveň respektovat bezpečnost a vlastnická a jiná práva osob, které tím mohou být ovlivněna. Nutné je zkrátka tyto prostory umístit vhodně, ideálně tak, aby psi nikomu nevadili a naopak nikdo nevadil psům.

Výjimky a zvláštnosti

Výjimkou z rozhodování o omezení jsou veřejné pohřebiště, veřejné dopravní prostředky a jiná pravidla mají také služební a záchranářští psi. V těchto případech obec o omezení rozhodnout nemůže.

Ústavní soud obcím ovšem také maličko ulevil. Svoboda a práva pejskařů samozřejmě nejsou nekonečná. Obec je proto oprávněna úplně zakázat přítomnost psů na místech, kde by jejich výskyt mohl znamenat narušení veřejného pořádku (například z bezpečnostních důvodů). Jde hlavně o dětská hřiště, pískoviště a koupaliště ale i o jiná místa, kde by pes mohl představovat nebezpečný nebo zkrátka jen narušující faktor.

Poplatek za psa

Zákon o místních poplatcích umožňuje obci od vlastníků psů vybírat až 1500 Kč na jednoho psa staršího 3 měsíců za 1 kalendářní rok. Pokud pejskař vlastní více psích mazlíčků, poplatek za tyto druhé a další psy může činit až o 50% více než za psa prvního, tzn. až 2250 Kč ročně. Výjimku tvoří pejskaři senioři ve věku na 65 let, kdy je za prvního psa stanoven limit 200 Kč za rok a u dalších psů opět až o 50% více, tzn. 300 Kč ročně. Obec nemůže požadovat žádný poplatek po nevidomých pejskařích, osobách závislých na pomoci jiného člověka, majitelích průkazů ZTP nebo ZTP/P, osobách provádějící výcvik psů určených k doprovodu nevidomých a zdravotně postižených osob, provozovatelích útulku pro psy nebo také po myslivcích.

Jiné povinnosti pejskařů

Ačkoliv samotná obec další povinnosti pejskařům stanovit nemůže, stát tak prostřednictvím jiných předpisů učinil. Pro klidné a idylické soužití občanů v obce a rovněž pro blaho psích mazlíčků jsou beze sporu klíčové. Nutný je proto i dohled na jejich dodržování. Příkladmo se jedná o dohled nad řádným očkováním psů, zajištění nezbytných hygienických podmínek pro chov psa, přihlášení psa do evidence, a jeho očipování.

Závěrem

Psí mazlíčci mohou po celé obci způsobit řadu potíží, regulace je zkrátka potřeba. Na druhou stranu je ale třeba respektovat právo každého člověka psa vlastnit a co víc, umožnit mu vytvořit pro psa podmínky k bezstarostnému životu. K zamezení nežádoucího chování pejskařů může proto obec předejít i jinak než jen prostřednictvím zákazů a příkazů. Velice pozitivní výsledky přináší vybudování košů na psí výkaly spolu s bezplatný poskytnutím sáčků na psí exkrementy. Důležitá je rovněž komunikace s místnímu pejskaři a ostatními obyvateli obce k nalezení toho nejvhodnější řešení pro všechny.

Mgr. Jana Průchová, advokátka

Jednatelka v Průchová & Pelán, advokátní kancelář

Jsme advokátní kancelář s generální praxí. Naše expertíza je z pohledu samosprávných subjektů, tedy obcí a krajů, zejména v oblasti obchodního a občanského práva, práva nemovitostí a pracovního práva. Pomůžeme Vám například sepsat smlouvu, prodat či pronajmout nemovitost či úspěšně projít soudním sporem.

Jste starosta nebo zastupitel? Rádi vám s tímto tématem pomůžeme!