Předpokládaná doba čtení: 6 minut
Obsah
Místní poplatek z pobytu představuje možnost obce rozšířit svůj finanční příjem nebo na druhou stranu příležitost, jak podpořit místní podnikatele ve své činnosti, pokud se místního poplatku z pobytu vzdají. Existují samozřejmě ale i cesty, které se pohybují na hraně obou těchto směrů.
Kdo a za jakých okolností musí poplatek z pobytu platit? Jaký je správný způsob výběru tohoto poplatku a co všechno musí obec zařídit, aby se k němu dostala? Tento článek odpoví na vše a zodpoví i další otázky.
O jaký pobyt jde?
Zákon o místních poplatcích nedává v tomto směru moc prostoru naší představivosti. Jde zkrátka o pobyt trvající nejvýše 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů, a to u jednoho poskytovatele pobytu. Pokud se ubytovaná osoba například v půlce této doby přestěhuje k jinému poskytovateli, 60 dnů jí běží od začátku. Podstatné rovněž je, aby šlo o pobyt úplatný, nepůjde tak jen o kdejakou návštěvu příbuzných či přespání u přátel. Pokud po svých hostech tedy nepožadují za přespání zaplatit. Příslušná obec může tento poplatek vybírat samozřejmě pouze za pobyty na svém území.
Co se týče osoby ubytované, musí to být někdo starší 18 let, kdo v obci není přihlášen, tzn. nemá v obci trvalý pobyt nebo v obci není ohlášen, pokud jde o cizince (zákon o místních poplatcích přesněji stanoví další podmínky tohoto ohlášení u cizinců). Místo, respektive prostory ubytování, a jejich účel nehrají žádnou roli. Kromě klasického penzionu, hotelu či motelu tak může jít o rodinné domy, ateliéry, byty nebo dokonce o stanování či pobyt v karavanu. Možnost vybírat místní poplatek z pobytu tak samozřejmě platí i pro poskytování ubytování skrze portál Airbnb.
Nesmí ovšem jít o pobyt, při kterém je na základě zákona omezována osobní svoboda (různé ústavy, léčebny) nebo o pobyt ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče, pokud je hrazený zdravotním pojištěním (může jít například o některé pobyty v lázních).
Kdo odvádí poplatek z pobytu?
Ač by se na první pohled zdálo, že poplatek musí nějakým způsobem odvést ubytovaný, je tomu jinak. Poplatek totiž obci platí poskytovatel úplatného pobytu. Poskytovatel ale s největší pravděpodobností zahrne výše poplatku právě do částky, za kterou ubytování poskytuje, a fakticky ji tak zaplatí právě ubytovaný. Pokud by ovšem k řádnému odvodu poplatku nedošlo, odpovědnost dopadá na poskytovatele. Obec mu za nesplnění této povinnosti může dle daňového řádu zvýšit takový neodvedený poplatek až na trojnásobek jeho původní výše.
Právě kvůli odvodu poplatku vzniká poskytovateli ubytování ještě další povinnost. Jde o evidenci jeho hostů. Za každé zařízení nebo místo, kde poskytuje úplatné ubytování, musí vést samostatnou evidenční knihu a v ní zaznamenávat velmi podstatný den počátku a den konce pobytu a dále údaje o hostu samotném (například číslo jeho občanského průkazu). O něco jednodušší evidence je povolena pouze pokud jde zároveň o pořádání masových kulturních a sportovních akcí. I v případě špatného vedení evidence v zákoně existuje možnost sankcionovat poskytovatele. Na základě daňového řádu mu může být uložena pokuta až do 500 000 Kč.
Správné zavedení poplatku
Jako je tomu i u ostatních místních poplatků, základním stavebním kamenem pro jejich vybírání je obecně závazná vyhláška. Zastupitelstvo obce rozhodne o jejím vydání a nastolí v ní místní poplatek z pobytu. Podstatné je samozřejmě stanovení výše poplatku. Sazba poplatku může nejvýše činit 50 Kč, a to za každý jednotlivý započatý den pobytu. Nezapočítáváme ovšem den úvodní, prvním placeným dnem pobytu je tak den po prvním přespání. Poplatek se tak vlastně vybírá za každé přespání. Stanovenou výši nemusí obec žádným způsobem zdůvodňovat, zkrátka ji určí. Lze také určit různé sazby pro různé obecní lokality, například stanovit za pobyt v části obce, která je blíže centru, o něco vyšší poplatek (při stanovení různých sazeb je ovšem nutné dbát na zákaz diskriminace a nerozlišovat sazby pro jednotlivá ubytovací zařízení). Vysloveně zakázané je stanovení paušální výše poplatku (například za rok) a také stanovit poplatek za jednotlivá lůžka.
Nutné je také stanovit splatnost poplatku a lhůtu pro podání ohlášení ohledně vzniku povinnosti poplatek odvést. Splatnost bývá často nastavena tak, že je poskytovatel povinný odvést poplatek za své hosty v následujícím měsíci po tom, co od nich vybral peníze za ubytování, například do 15. dne tohoto následujícího měsíce. Ke zmiňovanému ohlášení, že poskytovatel přijal hosta, který u něj přespal, je poskytovatel povinen již ze zákona. Obec ale může nastavit lhůtu, do které by to měl udělat. Ideální je nastavit splatnost a tuto ohlašovací lhůtu ve vzájemné časové provázanosti.
Ubytovaní, za které se neplatí
Zákon o místních poplatcích přímo stanovuje, že za některé ubytované poskytovatel poplatek neodvádí, jsou od něj osvobozeni. Takové osoby uvědomí o této skutečnosti poskytovatele ubytování a ten tuto informaci nahlásí obci, aby poplatek odvádět nemusel. Mezi takto osvobozené patří zejména osoba:
- nevidomá a osoba, která je považována za závislou na pomoci jiné fyzické osoby nebo je držitelem průkazu ZTP/P včetně jejího průvodce
- hospitalizovaná ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče
- pečující o děti na zotavovací akci nebo jiné podobné akci pro děti
- vykonávající na území obce sezónní práci (například sklizeň zemědělských plodin)
- pobývající v různých školských zařízení poskytující ústavní výchovu či jinou výchovu nebo pomoc
- příslušníka bezpečnostního sboru nebo vojáka v činné službě či státního zaměstnanec v souvislosti s plněním služebních nebo pracovních úkolů
(kompletní seznam je uvedený v § 3b odst. 1 a 2 zákona o místních poplatcích)
Obec může tento seznam ve své obecně závazné vyhlášce rozšířit, nikoliv zúžit. Nemůže na něj ovšem přidat, respektive tak vyloučit od placení poplatku ubytované, kterým poskytuje úplatný pobyt sama obec. V takovém případě by šlo o diskriminaci a narušení pravidel hospodářské soutěže.
Pozor na staré vyhlášky
Místní poplatek z pobytu ve své podstatě nahradil poplatek z ubytovací kapacity a místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, které byly v zákoně o místních poplatcích zrušeny. Pokud obec ze svých obecně závazných vyhlášek tyto poplatky neodstranila, musí tak alespoň dodatečně učinit. Ač se může zdát, že jde o poplatky velmi podobné, obec nadále není oprávněna je vybírat a musí jít cestou zavedení právě místního poplatku z pobytu.
Mgr. Jana Průchová, advokátka
Jednatelka v Průchová & Pelán, advokátní kancelář
Jsme advokátní kancelář s generální praxí. Naše expertíza je z pohledu samosprávných subjektů, tedy obcí a krajů, zejména v oblasti obchodního a občanského práva, práva nemovitostí a pracovního práva. Pomůžeme Vám například sepsat smlouvu, prodat či pronajmout nemovitost či úspěšně projít soudním sporem.
Zdroje:
Zákon č. 128/2000 Sb., Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zákon č. 565/1990 Sb., Zákon České národní rady o místních poplatcích
Metodické doporučení k činnosti územních samosprávných celků – Proces tvorby a vydávání obecně závazných vyhlášek obcí – místní poplatky, Ministerstvo vnitra České republiky, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, ISBN: 978-80-7616-126-9
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád