Příjem obce může leckdy příjemně obohatit vybírání místních poplatků. Zákon o místních poplatcích striktně vypočítává, o jaké poplatky si obec v rámci svého hospodaření může říci. Jedním z nich je i místní poplatek za užívání veřejného prostranství. Co to vlastně veřejné prostranství je, jakým způsobem si obec jeho užívání může zpoplatnit a o kolik si může říct? Dozvíte se v následujícím řádcích.
Veřejné prostranství
Prvně je zapotřebí ujasnit si, o jaká místa se jedná, když zazní pojem veřejné prostranství. Zákonodárce nenechává obcím popustit uzdu představivosti a raději v zákoně o obcích vyjmenovává, co si pod tím můžeme představit. Jedná se tak především o náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejnou zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení. Zajímavostí je, že tyto prostory nemusí být bezvýhradně pouze ve vlastnictví obce, ale i jiných osob. Pokud tomu tak je, budou ovšem právní vztahy ve spojitosti s výběrem poplatku o něco složitější, rozšířené právě o stranu vlastníka, kterým obec není.
Zpoplatněné užívání
Veřejná prostranství může každý bezplatně užívat takovým způsobem, kdy nevylučuje ostatní z jeho užívání. Příkladem tak je třeba chůze po chodníku, sezení na lavičce v parku nebo jízda na kole po ulici. Nárok obce na místní poplatek za užívání veřejného prostranství ale vznikne, pokud osoba ostatní uživatele nějakým způsobem omezí. Například pokud si stavebník roztáhne před domem lešení a zahradí tak část chodníku procházejícím osobám. Takovou činnost označujeme také jako zábor veřejného prostranství a zákon opět vyjmenovává činnosti, které do této skupiny můžeme zařadit. Jde o:
- provádění výkopových prací
- umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb
- umístění stavebních nebo reklamních zařízení
- umístění zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí
- umístění skládek
- vyhrazení trvalého parkovacího místa
- užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl
Výjimku představuje užití veřejného prostranství za účelem vyhrazení trvalého parkovacího místa pro osobu, které disponuje průkazem ZTP nebo ZTP/P, tzn. samostatné osoby se zvlášť těžkým postižením anebo s průvodcem. Nezpoplatňují se také užití veřejných prostranství za účelem uspořádání akcí, u kterých je výtěžek věnován na charitativní a veřejně prospěšné účely.
Bez závazné vyhlášky to nejde
Pro výběr poplatku za takovéto užívání je naprosto zásadní, aby obec vydala obecně závaznou vyhlášku, bez ní místní poplatek vybírat nelze. Vydávání obecně závazných vyhlášek je v pravomoci zastupitelstva obce a ani v tomto případě nepůjde o žádnou výjimku. Vyhláška musí navíc splňovat přísné náležitosti. Klíčové je zejména s co největší přesností vymezit veřejná prostranství, která budou poplatku podléhat. Ideální je proto označit tyto místa například za pomoci parcelního čísla, názvem ulice a přesným slovním popisem, o jaké místo jde. Nedoporučuje se tak formulovat označení takového místa příliš obecně a vágně, třeba „veřejné prostranství v okolí…“ nebo „pozemky v okruhu 20 m od…“. Vhodné je také přiložit k vyhlášce označení míst v katastrální mapě pro vyloučení jakýchkoliv pochybností.
Před zahájením zpoplatněného užívání jsou poplatníci povinni ohlásit takovou činnost příslušné obci (v ohlášení uvedou mimo jiné své jméno či název a údaje pro stanovení poplatku, tzn. zejména předpokládanou dobu, způsob, místo a výměru užívání veřejného prostranství). Důležité je proto ve vyhlášce rovněž vymezit, kdy přesně před začátkem užívání tak mají poplatníci učinit. Obvykle bývá stanovena doba pěti pracovních dnů před zahájením. S tím souvisí i splatnost poplatku, zastupitelstvo má volnost stanovit ji dle své libosti (omezena je pouze začátkem užívání, před ním splatnost stanovit nelze). Standardní volbou je například určení splatnosti k prvnímu dni užívání veřejného prostranství v případě krátkodobých užívání zároveň s rozdílnou splatností (např. několik dnů po zahájení) v dlouhodobější variantě.
Výše místního poplatku a možnosti jeho stanovení
Maximální částka, kterou obec může za užívání veřejného prostranství dle zákona požadovat, je 10,- Kč za m2, a to za každý i započatý den. Jinak tomu je pouze u umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí, kdy si může říct až 100,- Kč za m2. Důležité je přesně stanovit ve vyhlášce, za který typ užívání veřejného prostranství se odvádí určitý místní poplatek a v jaké výši. Obec může zvolit i možnost, kdy nastaví poplatek vyšší, a to pokud půjde cestou paušální částky.
Paušální částka je hojně doporučovaná, protože zjednoduší a značně uleví poplatkovému řízení a samotnému výběru peněz. Tu musí stanovit na týden, měsíc nebo na rok (ideální je nezvolit například pouze roční paušál, protože obec poté nemůže uložit poplatníkovi poměrně krácený poplatek za kratší čas). Její výše by také měla alespoň přibližně odpovídat právě zákonným maximům. Paušální poplatek lze rovněž rozložit do jednotlivých splátek a rozhodnout o jejich individuální splatnosti.
Osvobození a úlevy
Zastupitelstvo může dále rozhodnout i o různých osvobozeních a úlevách. Nejedna obec osvobodila například provozovatele restaurací, kteří veřejný prostor využívají kvůli zahrádkám. Důvodem bylo přilákání turistů a udržení kulturního života v obci. Jiným příkladem je třeba osvobození užití veřejného prostoru za účelem vyvěšení volebních billboardů, aby v rámci řádných demokratických volbách nezvýhodnila kandidáty s většími finančními prostředky.
Pokud se veřejné prostranství nachází na pozemcích obce, naskýtá se obci ještě další cesta, jak zpoplatnit jejich využití. Může tak učinit na základě klasického výběru nájemného, vedle kterého může současně vybírat právě i zmiňovaný poplatek za užívání veřejného prostranství.
Zdroje:
Zákon č. 565/1990 Sb., Zákon České národní rady o místních poplatcích
Zákon č. 128/2000 Sb., Zákon o obcích (obecní zřízení)
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
Metodické doporučení k činnosti územních samosprávných celků – Proces tvorby a vydávání obecně závazných vyhlášek obcí – místní poplatky, Ministerstvo vnitra České republiky, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, ISBN: 978-80-7616-126-9
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. června 2006, č. j. 57 Ca 37/2004-105
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2009, č.j. 9 Afs 86/2008–89.
Mgr. Jana Průchová, advokátka
Jednatelka v Průchová & Pelán, advokátní kancelář
Jsme advokátní kancelář s generální praxí. Naše expertíza je z pohledu samosprávných subjektů, tedy obcí a krajů, zejména v oblasti obchodního a občanského práva, práva nemovitostí a pracovního práva. Pomůžeme Vám například sepsat smlouvu, prodat či pronajmout nemovitost či úspěšně projít soudním sporem.